na Blog.cz

Oficiálně pozastavuju tuhle povídku. Až zase dostanu pořádně úchylnou náladu ,tak něco přodám, ale nějak mi docházej nápady. Vím, že tahle povídka je prostě jen o sexu a bez příběhu, ale omýlat ty samý sexuální praktiky pořád dokola by byla nuda...

Zvrhlíkům se omlouvám, ale to pozastavení není nekonečné :D

Takže, jak jste si všimli, přidámá tekon Něžnýho vraha a Být loajálním....Zase jsem p očase začala přidávat Hračku, ale asi zvrhlíky zklamu. Hračku moc přidávat nebudu. Nějak na ní nemám nápady ani náladu. Omlouvám se.

Mno, ale jak na to tak koukám, tak toplist ukazuje úřes 5000 celkový návštěvnosti, což je súpr ťúpr :) Děkuju a snad se vám ty moje povídkoidní bláboly dobře čtou :)

Chicago- 1932

Itachi, Sasuke, consigliori Kabuto, další příbuzní a v neposlední řadě zástupci dalších famiglií s falešnými slzami v očích hleděli na rakev s Madarovým tělem, kterou pomalu, za doprovodu smutečního chóru, spouštěli do hrobu. Většina přihlížejících měla slzy v očích, sklopené hlavy a svěšená ramena. Madarův hrob byl celý zakryt obrovskými věnci, květinami a svíčkami.

"Dnes přátelé a truchlící, zítra nám půjdou po krku…" zašeptal Sasuke potichu Itachimu do ucha.
"Já vím…" přikývl. Dnes Sasukeho Naruto obejme a vysloví mu upřímnou soustrast, zítra ho chladnokrevně zastřelí. Takhle to chodí, tohle je mafie. Z nebe se pomalu začali snášet sněhové vločky. Pohřeb byl u konce.

888

Sasuke se pomalu procházel večerním městem. Už nesněžilo a ulice zakryla ta odporná sněhová břečka. Na nic nemyslel, jen čekal, že mu každou chvíli vpálí někdo kulku do zad. Pak si všiml malého chlapce, jak na rohu ulice prodává noviny. Trochu přidal do kroku a chlapci vrazi do ruky dolar. Hned na přední stránce uviděl fotky z pohřbu a u toho velký titulek: "Odstartuje smrt jednoho z šéfů podsvětí další válku gangů?"

Sasuke se ušklíbl. Ovšem že ano. Co jiného tohle město může čekat? Když si pak článek podrobněji přečetl, byl tam jen stručný popis pohřbu a pak jen přibarvené vyprávění o brutalitě a krutosti zesnulého Dona Madary. Nikdo do jejich systému neviděl…

"Jak o nás kurva můžou psát?!" zauvažoval Sasuke polohlasně. I policie zdaleka nezná celou strukturu, tak... Povzdechl si. Až někdo poruší omertu, pište si co chcete...už to bude jedno! Nikdy ho přibarvené a lživé články v novinách, které měly společnost držet v ucelené, z části lživé, představě o organizovaném zločinu tolik nevytáčeli jako teď. Jeho strýc byl mrtvý, dívka do které se zamiloval byla jen odporná zlatokopka, ne ta nevinná kráska s těžkým osudem, jak si o ní původně myslel...

Debile! Osočil se v duchu. Byl tak naivní, tak strašně naivní a nejbolestivější byla ta chvíle, kdy mu to došlo!

888

Po kluzkých chodnících se jí šlo v podpatcích špatně. Měla zmizet z Chicaga, ale prozatím se ukrývala u jedné z kamarádek Ino. Pořád nevěděla kam jít. Mohla by zkusit odjet do Kalifornie… Ale její naivní, dětské představy o úspěchu a slávě byly pryč. Jenže domů, k rodičům, se za žádnou cenu vrátit nechtěla! To nikdy! Když se pohybovala po večerním městě, bála se. Nevěděla, koho potká, nebo kdo potká ji. Už mohla být dávno mrtvá… Někdy jí z toho všeho bylo až do breku. Znovu začalo sněžit a vítr jí nafoukal několik sněhových vloček do vlasů a obličeje. Zamrkala a zavrtěla hlavou, aby zase viděla na cestu. Už jí zbývalo jen pár bloků. Zahnula za roh a chtěla přejít přes silnici, ale nezpozorovala, že od jisté chvíle ji někdo sleduje. Ulice byly už skoro prázdné. Pak ucítila, jak se někdo dotkl jejího ramena a otočil ji k sobě. Stál za ní Sasuke.

"Říkal jsem ti, ať zmizíš z města!"

"Jenže… kam?!" Odstoupila od něj.

Něco zaklel v sicilském nářečí a pak si povzdechl, "A ještě se tu takhle promenáduješ po ulici! Sháníš si dalšího blbečka?" Ušklíbl se.

Zavrtěla hlavou a pohledem hledala záchranu v dlažebních kostkách. "S Narutem sem nespala!"

"Je mi jedno s kym šukáš a s kym ne… Měla jsi vypadnout z Chicaga!"

"Ale kam sakra!?"

"To už není můj problém…Poď…" Stáli uprostřed ulice.

Odvedl ji do blízké, zapadlé kavárny, kde nebudou nikomu na očích. Sakura stále vystrašeně hypnotizovala šálek s kávou.

"Dostala jsi dost… Tak nevim, co tu ještě děláš! Ty prachy by ti stačili na byt a snad i na novou identitu!"

"Ale…" kousla se do rtu, jako nervózní školačka. Vlastně ji tu držela naděje, že by se ještě pořád mohla stát slavnou a taky doufala, že na ni Sasuke třeba změní názor.

"Ale co? Co?! Co si myslíš, že tu na tebe pořád čeká štěstí?"

"Ne! Já..já vím, že ...že," vzhlédla ke stropu, aby zatlačila slzy. Sasuke to ignoroval, nebyl na její divadýlko zvědavej. Mezitím vešli do kavárny dva muži. Sedli si k jednomu stolku na opačném konci podniku. Sasuke je sjel pohledem a pak se otočil zpět k Sakuře. Ale něco se mu zdálo zvláštního. Ten mladík co tady obsluhoval, zmizel. Teď už pochopil.

"Dorpdele!"

"Co?" vydechla Sakura.

"Vypadneme a rychle!"

S hranou galantností podržel Sakuře kabát a pak jí nabídl své rámě. Šel pomalu a klidně k východu. Pak se stalo přesně to, co čekal. Ti dva se také zvedli a šli směrem k nim.

"Něco se děje pánové?" Nevěděl, jestli je to policie, FBI nebo někdo z famiglie Namikaze.

Oba muži se zastavili. Sasuke na nic nečekal. Ať je to kdo chce, je tu s jediným účelem. Pohotově vytáhl zbraň. Jednoho zasáhl do břicha a druhého do hrudi. Teď měl nespornou výhodu, vystřelil ještě několikrát, dokud si nebyl jist, že jsou oba opravdu mrtví. Pak se k mrtvým tělům shýbl.

"Do...prdele!" zašeptal, když spatřil zlatý odznak. Zabil dva federály. Kdyby to byli normální policisté, ale tihle chlápci byli od FBI. Jistě, že si sem přišli pro něj. O tom nebylo pochyb. Sakura to jen vyděšeně pozorovala.

Sasuke ji pak odtáhl několik bloků od místa činu. Znal tyhle akce. Opodál čeká parta chlápků na znamení, a když znamení nepřijde...jdou se podívat co se stalo a na to on nechtěl čekat. Zabočil do úzké uličky a pak konečně pustil Sakuřino zápěstí. Byla celé vyplašená a divoce se nadechovala ledového večerního vzduchu. Sasuke si jí nevšímal. Přitiskl hlaveň pistole k cihlové zdi starého domu a vystřelil. Zbraň tím zničil. Pak její zbytky hodil jednoduše do blízkého kanálu. Sakura ho ještě neviděla takhle nejistého.

Pořád si tu situaci přehrával v hlavě. Byli od FBI, tak proč teda ten mladík odešel. Že by měla famiglie Namikaze až takový vliv? Bylo to dost možné. A teď tu ještě byla ta záležitost se svědky.

"Jsi svědek, uvědomuješ si to?" Kdyby pravdivě vypověděla o tom, co viděla, byl by to jasnej rozsudek smrti.

"Já… já nic nikomu neřeknu, přísahám!" rozvzlykala se.

"Tobě mám věřit jo?" Už ji nezabil jednou, a když to neudělá teď, tak toho bude s největší pravděpodobností litovat.

"Já nebudu vypovídat!"

"Dokud ti něco neslíběj…"

Sakura si otřela oči. Sasuke u sebe stejně teď zbraň neměl a uškrtit ji, to se mu příčilo ze všeho nejvíc.

Něco zahlaholil v sicilském nářečí a pak se na ni podíval.

888

Když to viděl, stál Itachi jako omráčený. "To snad není možný! Já asi vidim duchy!"

Sasuke stál vedle Sakury v hale jejich domu.

"Itachi...poď musíme si promluvit, je tu Kabuto?"

Po Sasukeho obnažené, ještě chlapecké hrudi pomalu stékaly pramínky spermatu jeho vlastního bratra. Bílá teplá tekutina stékala na zem a tam se mísila se Sasukeho krví. Itachi v té krvavé kaluži stále ještě klečel neschopen pohybu. Vyčerpaný na Sasukeho fascinovaně hleděl. Jakoby ho ten pohled uváděl do hypnózy. Sasuke byl opět o něco bledší. Pomalu oddechoval a jeho oční víčka se ani nepohnula. Itachi se k němu nahnul a naslouchat jeho nádechům a výdechům. Sasukeho život se pomalým tempem vytrácel spolu s jeho krví, která teď jako velká temně rudá kaluž zdobila podlahu.

888

Mikoto už se na nic nevyptávali. Byla pod dohledem odborníků, kteří měli zamezit jakékoliv reakci, která by nevhodně ovlivnila práci policie. Nikdo nemohl předpokládat, co by matka v téhle situaci udělala.

"Víte, kam by mohl váš syn jít?"

Fugaku si povzdechl. Žádné místo ho nenapadlo. Vlastně doufal, že vyšetřující najdou nějakou indicii v Itachiho pokoji. Nebyl jako jeho žena. Své syny měl nadevše rád, ale emoce si nechával na později.

"Netuším… poslední dobou často chodil ven, nám vždy řekl, že se jde projít, neřekl kam..."

"Opravdu nic?" Kakashimu by stačila jen malá nápověda, "Ani...úkryt ve kterém si třeba hrál jako malé dítě?"

"Já...to by věděla spíš manželka..." Fugaku se, ač měl syny rád, nikdy s nimi neměl blízký vztah. Jeho synové byli fixovaní spíš na Mikoto.

"Ta je v šoku! Cokoliv!"

"Často si hráli na půdě jednoho starého domu. Než jsme se přestěhovali sem, bydleli jsme v západní čtvrti města. Kousek odtamtud byl takový starý činžák...pořád tam lezli..."

"Potřeboval bych přesnou adresu…" Pronesl klidně Kakashi. Konečně to začalo nabírat určitý směr.

"Dobře...."

888

Itachi stál nad svým polomrtvým bratrem. Jeho nahé tělo zahalovaly paprsky zapadajícího slunce. Blížila se noc a s ní poslední hodiny Sasukeho života. Krve už bylo na podlaze dost, ale hadička byla úzká a navíc mu Itachi nařízl žílu a né tepnu. Šlo to pomalu, velice pomalu. Všechny šrámy na Itachiho zmučeném těle se vystavovaly na odiv tomu pohasínajícímu paprsku světla, který do zatuchlé místnosti, naplněné pachem krve pronikal.

"Já vím..." pronesl Itachi vyčerpaným a zlomeným hlasem. Nechtěl, ale musel pokračovat. Hlas v jeho hlavě ho měl zcela pod kontrolou. Nedokázal se tomu vzepřít, protože to co si prožil nechtěl zažít znovu. Ta muka, bolesti hlavy, zvuky, kterých se nemohl zbavit, ten příšerný rámus a vidiny, kterého po nocích doháněly k čirému zoufalství.

"Jsem...šílený?"

Místnost byla chladná. Itachimu přeběhl po zádech mráz. Zachvěl se zimou. Stál tam nahý a byl jako omámený… Nedokázal se pohnout. Jediné co ho dokázalo přimět k činnosti byl ten hlas. Zcela mu propadl. Bez něj nevěděl, co by měl udělat, jak by měl jednat...nic už nedokázal sám. To díky tomu hlasu...byl stále...naživu! Cítil jak mu chlad prochází přes chodidla skrz celé tělo. I přesto pociťoval úlevu. Vytouženou úlevu od toho všeho. Nemusel proti tomu hlasu bojovat...Už ne! Už nemusí...

"Já vím...poslechnu tě..." Byl jen prázdno schránkou. Zničeným lidským tělem, které sloužilo jako loutka zcela jinému já.

888

"Tak nás budete přesně navigovat… " Kakashi si seřídil zrcátko u auta a poohlédl se na Fugaka sedícího na jednom ze zadních sedadel.

"Dobře..." souhlasil.

Od Uchihovic domu vyjela tři policejní auta. Rozsvícené majáky ozařovali modrým světlem okolní budovy. Nikdo netušil co se stane, co najdou... Budou muset vyjednávat, nebo...Nevědět jsou ta nejhorší muka, jak se říká.

888

Itachi se zahleděl do dáli před sebou. Jeho pohled ulpěl na zašedlé zdi onoho starého domu.

"Měl bych?"

Slunce už bylo nízko a místnost už byla skoro ve tmě. Poslední rudé paprsky světla se ztrácely za vzdáleným horizontem a konečně přicházela noc...tma...Itachi se zhluboka nadechl a došel do vedlejší místnosti, ve které měl předtím uschované lékařské vybavení. Jenže teď mu šlo o něco jiného. Byla to docela malá, praktická a přenosná věcička. Itachi vzal do ruky mobil a podíval se na hodiny. Na display velkými číslicemi bíle zářilo 20:15. Jen tak, pro nic, se usmál. I s mobilem se vrátil. Ozval se zvuk spouště a potemnělé podkroví ozářilo bíle oslňující světlo blesku.

888

"Rychle!!! Pojďte sem někdo..." Kurenai seděla na pohovce a vyděšené oči upírala na notebook, který měla položený na stehnech. Seběhlo se k ní několik vyšetřujících a výraz všech se náhle změnil... Kurenai roztřesenou rukou sáhla do kapsy pro mobil. Po několika sekundách vytáčení, se konečně ozval Kakashiho hlas.

"F...facebook...Itachiho profil!!"

"Co? Co se děje?"

"Máš snad na mobilu připojení...koukni se! Pošlu ti odkaz!" Pak telefon zaklapla a čekala. Po chvíli jí Kakashi opět zavolal.

"Podle toho...co tam je... si musíme pospíšit. Sasuke má nanejvýš...dvě hodiny života..."

"Já vím...Jaká je adresa? Jedu ta-! Dobře..díky." Ukončila hovor a vytočila další číslo.

"Pošlete ihned záchranku do..."

888

20:25

Setmělo se. Tři velká policejní SUVéčka se prohnala ulicemi a snažila se vyhnout dopravní zácpě, která byla ve středu města, díky nějaké nehodě. Ale k cíli jim to bude ještě pěknou chvíli trvat. Kakashi dupnul na plyn a zařadil vyšší rychlost. Auta za ním udělala synchronizovaně to samé… Pořád před sebou viděl tu fotku…

888

20:32

"Sasuke- kun..." Místností se nesl Itachiho mrazivý šepot. Pořád nahý si klekl k Sasukemu. Na krev na podlaze nehledíc. Jemně mu přejel prsty přes rty.

"Tak měkké...tak něžné..."

Itachi se sklonil k Sasukemu a jeho jazyk opatrně vniknul mezi jeho nehybné chladné rty. Rty obou byli už od chladu lehce namodralé, u Sasukeho to částečně způsoboval i nedostatek krve. Jemně ho do spodního rtu kousl. Pak Itachi ucítil zamrazení v klíně... Lehké zachvění a vzrušení ve slabinách.

Takže sme se včera v noci se Schi trochu nudili a nějak nás popadlo básničkaření...taková nedělní chvilka poezie...počtěte si:

ramen ten mám vážně rád

Nikomu ho nechci dát

Všichni mě furt nesnášeli

Tak jsem jim to sežrat dal

Kyuubi to tam zdemoloval

Sakura mě pořád mlátí

A já jen civím jak jí Sasuke klátí

Chtěl bych mít post Hokageho

Dostanu ho, dattebayo!

Je hodně věcí, které nesnáším

A básničky nejsou výjimkou

Všechny holky poplaším

Jen co projdu Konohou

A Naruto není výjimkou

Můj bratr je Uchiha Itachi

A jeho vlastní oči mu nestačí

Už mě začal vážně srát

Rozhod' jsem se ho zmordovat

Že vysoký čelo mám

Nic si z toho nedělám

Přesto všechno mě Naruto balí

A vzdušný pusinky mi posílá Lee

Já jsem ale na hustší týpky

Sasukeho chci do postýlky

Tak s Tsunade teď trénuju

Ať si ho tam dotáhnu

Vlastní smečku pejsků mám

Když potřebuju tak si je zavolám

Rád čtu flirtovací taktiky

Na holky dělám cukrbliky

Naruto se zas za Sasukem žene

Místo aby se podíval po nějaké ženě

Mangekyou sharingan jsem získal kdesi

A ty se zamysli kdepak asi…

S inkoustem si umím hrát

Štětec je můj kamarád

To že mám rád vlastní štětec

Značí, že asi nejsem světec

O penis mám vřelý zájem

Jednou bych chtěl mužský harém

Bříško své rád odhaluji

Snad Sakuru nepohoršuji

Super tajnou misi mám

Ve dřevě se ukrývám

Když už přes ten Mokuton jsem

Sehnal jsem si klacek jako sen

Kakashi-senpai závidí mi

Mou kládu nevšední míry

S Narutem jsem misi vzal

S Akatsuki jsem bojoval

Dlouhá, průhledná, gumová hadička se začala plnit temně rudou krví. Tekutina jí protékala pomalu a vytékala z ní na rozvrzanou podlahu ze starého zašedlého dřeva.

Potrvá to několik hodin, hm..můžeš si s ním dělat co chceš...no tak, můžeme všechno! Itachi se chytil za vlasy. Ten tichý, úlisný hlas už z hlavy vytlačit nedokázal.

"Promiň mi to Sasuke..." Itachi nasucho polkl a setřel si pot z čela. Jeho tělo se začalo zachvívat.

888

"Ne, nevíme vůbec nic..mohli se přece jen ztratit..." Mikoto naříkala v náručí svého muže a policista jí znovu ochotně podal kapesníky.

"Vaše syny hledáme, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se mohli ztratit venku…" zalitoval muž. Měl šedivé vlasy, ale i přesto mu mohlo být teprve třicet. Flegmatiky a mírně povzbudivě se na Mikoto pousmál. Případy hysterických matek, kterým se ztratí jejich drobeček tu řešili minimálně jednou do měsíce. Obvykle se dítě našlo v nejbližší cukrárně, nebo na nejbližším hřišti.

"Ale pane Hatake, přece už by ste je museli dávno najít, kdyby se jen ztratili..." Fugaku se konečně přihlásil o slovo zoufalou Mikoto to očividně potěšilo.

"To je pravda, vzhledem k tomu, že zmizeli oba..i váš starší syn...Neměli jste doma nějaké problémy? Nemohl třeba utéct?"

"Ne...to ne," zavrtěla hlavou Mikoto, "Nebyly s ním problémy. Nikdy...Poslední dobou byl sice trochu uzavřený a občas mluvil ze spaní, ale..to snad nic neznamená..."

"Ne, možná ne...Ale povězte mi o tom ještě něco prosím." Výslech na policejní stanici trval už přes tři hodiny. Bylo to zdlouhavé a pro Mikoto psychické namáhavé.

"Itachi se vždy skvěle učil, měl spoustu kamarádů a nikdy s ním nebyli problémy a Sasuke taktéž. Itachi by neměl důvod utíkat a Sasuke taky ne...je to ještě malej kluk." Otřela si slzy.

"Asi se vám budeme muset porozhlédnout po domě..."

"No to..jak to myslíte! Nejsem špatná matka! Starám se o ně dobře..jestli tím chcete říct, že je nějak týráme tak-!"

"Uklidněte se. Nic takového si nemyslím..."

Mikoto si musela znovu osušit oči od slz. "O...omlouvám se."

"V pořádku..."

888

Itachiho pokoj se teď hemžil policisty a na chodbě před ním postávala Mikoto s Fugakem.

"Myslím, že neutekli, ani se neztratili..." přišel za nimi hlavní vyšetřující Hatake Kakashi, "Stalo se tu něco horšího, ale za chvíli tu budou znalci, takže..." Zatvářil se smutně, jako někdo koho se to netýká, ale i přesto projevuje soustrast.

"Zna...znalci? Proč, co se děje?"

"Váš syn chodí na zdrávku, že?"

Mikoto přikývla.

"Našli jsme tu různé injekce, ampulky, několik hadiček a skalpel...a v odpadkovém koši bylo nadměrné množství papírových kapesníků...Zkrvavených...Ve skříni vašeho syna bylo několik zakrvácených prostěradel a většina těch lékařských...nástrojů byla také od krve. Ale i my si toho všimli až po opravdu důkladném prohledání..."

Mikoto jen zděšením valila oči a Fugaku ji podpíral.

"Jak jsem si toho..."

"Nemohla jste...za chvíli si vás vezme do péče naše psycholožka, ale prosím...mohla byste mi ještě odpovědět na pár otázek?"

"D...dobře..." Oči měla už úplně rudé.

"Co váš syn říkával ze spaní?"

"Moc jsem toho neslyšela, ale většinou to bylo jakoby s někým vedl rozhovor..."

"Aha," Kakashi se zhluboka nadechl, "V psacím stole jsme našli tohle..." Kakashi podal Mikoto kus složeného papíru. Když se jí ho podařilo rozložit, naskytl se jí pohled na přesně popsané lékařské postupy, byli tam i náčrty průřezu žílou a pak řádka zvláštního textu: Uděláme to ve čtvrtek, už nemůžeme čekat...Nechci, ale je to tak lepší. Jsme dost silní...Nemůžu ho přestat poslouchat... Mikoto s hrůzou v očích podala papír zpět do rukou vyšetřujícího.

"Nesvěřoval se vám?"

"Přestal..puberťák...ale..co má tohle znamenat..."

"To nevím, ale váš druhý syn o tom nejspíš nevěděl, ale nějaké jeho osobní věci jsme našli i u Itachiho v pokoji...pokryté," zdráhalo se mu to říct, byla to taková ošemetná situace. "Asi byste to měla vidět vy sama...ale...na Sasukeho osobních věcech, co byli u Itachiho v pokoji jsme našli zaschlé..." skousl si ret, "sperma."

"Cože?!" podlomila se jí kolena a Fugaku ji přidržel, aby nespadla, ale i on byl v šoku.

"Nevím...co s tím mám dělat, ale...lepší bude počkat než sem dorazí psycholožka a..."

Do chodby vstoupila další žena. Měla dlouhé tmavé vlasy a pronikavé oči, Kakashiho kamarádsky pozdravila a Mikoto i Fugakovi podala ruku: "Jsme Kurenai."

"Naše psycholožka," představil ji Kakashi a odporoučel se k policistům, kteří ještě stále prohledávali pokoje obou chlapců.

"Z toho co jsme slyšela..." Kurenai se nadechla, "To vypadá, že by Itachi, váš syn...že by mohl být schizofrenik." Snažila se to říct bez obalů, jak nejlépe to šlo. Je to tak lepší.

"Schizofrenie je rozdvojení osobnosti a podle toho co zatím vím, jí váš syn nejspíš trpí už delší dobu, ale potřeboval si udržet iluzi dokonalosti, takže vám nic neřekl. Kladli jste na něj někdy vysoké nároky?"

"Ne, ale chtěli jsme pro něj vždycky to nejlepší, dobrou školu a..."

"Jistě, jako každý chce pro své dítě, že? Ale jde o to, že Itachi možná byl tou dokonalostí tak posedlý, že se jeho představa nabrala podobu jeho mladšího bratra a Itachi pravděpodobně...miluje svého mladšího bratra. Omluvte mě, ale chtěla bych se na ten papír podívat..."

Oba rodiče čekali a pozorovali houf policistů, Kakashiho i Kurenai. Ta se k nim vrátila asi po čtvrt hodině a odvedla je do obývacího pokoje.

"Jak jsme předpokládala…Itachi chce Sasukeho nejspíš zabít. Jde o jakousi chorobnou lásku… A vzhledem k tomu co bylo v tom papíru ho asi nechá vykrvácet..."

Nikdo neměl slov... "To přece není možný!!! Itachi. moje dítě?! Jak by mohl něco takového udělat?!"

"Omlouvám se, ale už je to tak, ovšem...uděláme vše co bude v našich silách, abychom vašeho syna zachránili...vaše oba syny."

888

Itachi se třásl nedočkavostí. Uslzené oči toho malého kluka, jeho bratra, Sasukeho se pomalu začali zavírat. Zbývalo však ještě hodně...hodně času. Itachi musel nad tím vším slastně přivřít oči. Bylo to dokonalé. Itachi si jednou rukou přejel po hrudníku a druhou si začal rozepínat kalhoty...

Takže, moc s eomlouvám sbénkům a i těm co by třeba čekali (náhodou :D) na povídky. Ještě před pár hodinama jsem dělala přijímačky a moje známky z matiky začínají bejt taky lepší, takže se asi uvidím s blogem častěji...:)

PS: Moc se omlouvám sbénkům, když jsem na compu tak sice oběhnu, ale nezanechám koment- takže to urychleně napravím. V případě že jste si mě z SB vyškrtli, žádám vás o opětovné zařazení ;)

Takže, mám špatnou zprávu- potkal mě podobný osud jako Hizuki-chan....jen podobný. Mě vychází 4 z matiky protože na to prostě seru a když se vám známka zhorší o dva stupně, je načase s tím něco dělat! Taky mě čekaj přijímačky, jedny 23.4 a druhý 25.4, takže do tý doby se tu budu objevovat, jestli vůbec, minimálně...A hlavně, musím vyhrát sázku s Hizuki-chan :D tak se mějte a za 14 dní nebo 3 tejdny se uvidíme. Ale....Ještě pořád mám net v mobilu a net ve škole a taky sem proklouznu doma, takže obíhat se budu snažit ;)

Schi-chan, pamatuj na můj nedokonalý sloh....:D :D

___

Gaara si prohrábl rozcuchané temně červeně vlasy. Na nočním stolku se válelo několik desek s různorodými dokumenty. Vedle desek se těsnal hrnek s nedopitou vychladlou kávou a na zemi pod nočním stolkem byl položený ještě zapnutý notebook. Bylo to takové nepříjemné úterní ráno, kdy si člověk uvědomuje že pondělek už má naštěstí za sebou ale že další tři dny ještě zbývají do vytouženého víkendu. Zívl a pomalu se postavil na nohy. Sebral všechny věci, co leželi na nočním stolku a pak vzal notebook. Věci odnesl do obývacího pokoje na konferenční stolek. Podíval se na hodiny a... nestihal. V koupelně se nezanedbal, ale v kuchyni se nezdrzel. Až bude v práci pošle pro snídani Matsuri.

888

Gaara prošel halou úřední, vysoké, prosklené a extravagantní budovy. V podpaží si nesl desky pres rameno mel přehozenou tašku s notebookem a s někým telefonoval. Vyjel výtahem až do pátého patra a zamířil do své kanceláře. Prošel kolem své asistentky a desky jí hodil na stůl. Bezeslov je někam odnesla. Gaara mezitím hleděl na několik fotek v rámečcích na svém pracovním stole. Jeho manželka byla i s dětmi na týden pryč. On měl naštěstí práci a návštěvě u tchyně se vyhnul. Ostatně tahle stará protivná paní byla častým tématem hádek s manželkou. Matsuri se konečně vrátila. Měla na sobě elegantní, bílou košili, černou sukni, která byla dlouho od pasu někam nad kolena, tělové silonky a obyčejné černé lodičky. Nelíčila se nijak výrazně, ale to nevadilo.

"Matsuri," oslovil ji Gaara," skočte mi pro kafe a nějakou bagetu."

Přikývla. Udělala to rada. Svými city k nadřízenému si byla zcela jista ale nehodlala to řešit. Byli by to jen další problémy v soukromém životě. Ještě se usmála, pak popadla kabelku a na chvíli zmizela z kanceláře.

"Díky," prohodil Gaara když se vrátila. Věděla, že se s ní vyrovná po práci. Vždycky to tak bylo.

"Nemáte zač," odešla k sobě. I ona měla nějakou práci. Většinou musela organizovat všechny Gaarovi schůzky, jednání a podobné věci. Dveře do místnosti, před Gaarovou kanceláří byli otevřené. Matsuri upřeně hleděla do notebooku a něco vyplňovala. Najednou Gaara na svém stehně ucítil vibrace. Zapomínal si vypínat tichý režim. Telefon zvedl a ozval se hlas jeho psychologa. Měl problémy- stres v práci, deprese, předstupeň syndromu vyhoření a v neposlední řadě to bylo i nefungující manželství.

"Dobře, díky…" dodal ještě a pak houkl na Matsuri: "Přesuňte mi prosím to zítřejší jednání…" Zněl dost zničeně.

"Dobře." přikývla. Sice to nechápala. Bylo to důležité jednání, ale co jí po tom je.

888

Bylo půl čtvrté odpoledne. Gaara už byl úplně mimo. Už dobrou hodinku nevěnoval pozornost svému notebooku, ale zaměstnával se hraním her na mobilu. Znal spoustu lidí, co si vystačí s hrnkem a golfovým míčkem, ale on neměl na nic podobného náladu. A ani Angry birds mu náladu nezlepšovali. Vztekle položil mobil na stůl. Matsuri byla zvyklá těmhle výlevům nevěnovat pozornost. Gaara se znuděně podíval jejím směrem. Nikdy jí nevěnoval pozornost a jejich vztah byl čistě pracovní, ale teď si asi poprvé detailněji všímal rysů jejího obličeje a dokonce i dekoltu. Matsuri si jeho pohledu všimla, ostatně která žena by si nevšimla. Začala být nervózní. Hodněkrát si to představovala, ale…. Čekala, jak to dopadne. Gaara se zvedl a šel k ní.

"Nezajdete někam na kafe?" zeptal se zdvořile.

888

Matsuri šla mlčky vedle Gaary, ovšem mlčení přestalo, jakmile se za nimi zavřely dveře výtahu. Celý dům už byl ztichlý. Gaara stiskl červené tlačítko "stop" a výtah s trhnutím zastavil. Matsuri na něj upadla. Všechno šlo ráz na ráz. Gaara strhl z Matsuri košili a rukou jí zajel pod sukni. Ovšem i ta musela pryč. Gaara sjel do kleku a pomalu jí stahoval silonky. Jedno její koleno si položil na své rameno a líbal ji na podbřišek. Rukou jí přejížděl po vnitřní straně stehna a dál jí líbal, pomalu jí začal stahovat kalhotky a i jeho polibky směřovali o něco níž. Měla takové měkké ženské tělo, byla krásně horká a Gaara by se o ni nejraději otíral rty celou věčnost. Ovšem po chvíli se opět postavil a přitiskl ji k chladné, kovové zdi výtahu, chytl jí za zadek a ona ho nohama objala okolo pasu. Zasypala ho hladovými polibky a několika něžnými kousanci. Nakonec se neudržela Matsuri. Odstrčila ho od sebe a pomalu z něj začala strhávat oblečení. Teď se tam na sebe tiskli nazí. Bez ohledů na to, že ve výtazích občas bývají kamery ji Gaara natlačil ke zdi, dalo-li se tomu tak říkat a vniknul do ní. Jemně se prohla v zádech a pevně ho objala. Znovu do ní přirazil, začalo to být intenzivní a pravidelné…. Matsuri se snažila nebýt hlasitá a Gaara jí jen oddechoval na rameno. Zasténala až když vyvrcholila, nedosáhli toho čeho chtěli ve stejný okamžik, ale to ničemu nevadilo. Gaara vyvrcholil pár chvil po ní. Jaká náhoda, že měl s sebou ochranu... Oba rozechvělí a zpocení se začali pomalu oblékat. Nakonec jen Gaara zmáčknul tlačítko třetího podlaží a výtah se dal znovu do pohybu. Nechtěl, aby hned odešla. Přecijenom...manželka se má vrátit za dlouho....